Líná huba, holé neštěstí? Nebo též bývalý chlap ze šachty bez práce! Své o tom ví Vilém Merta, který si na právě na výřečnosti a komunikačních schopnostech postavil nedlouho po odchodu z havírny živnost. Stal se zástupcem několika výrobců oděvů a oděvních doplňků i galanterie z kůže. Dealerem, chcete-li.

„Například rukavic jsem měl na počátku měsíce šest set párů. Nyní mi jich zůstalo jen deset,“ nechal se slyšet v Ostravě-Porubě, kde si udělal krátkou zastávku mezi pojížďkami za klienty v Opavě a Havířově. Kufr jeho škodovky slouží za vzorkovník, kromě rukavic obsahuje teplé papuče, peněženky, pánské i dámské tašky. Vše pravá kůže.

„Jsem původně elektromechanik a důlní elektrikář. Kamarád vyrábějící na někdejší šachtě ve Sviadnově kožené tašky byl řezník. A další kolega z Jablunkova, jenž dováží do republiky polské kožené zboží a zdravotní obuv, zase hasič,“ popisoval s tím, že změnu profese zvládne podle něj každý, komu nechybí motivace. V současnosti jde podle něj především o schopnost komunikace.

Merta se vyučil pro Bastro, ale tak jako jeho táta (havíř a náborář na Dole Fučík) začal na šachtě. Po průmyslovce v Olomouci nastoupil na Důl Petr Bezruč, fáral jako důlní elektrikář, a pak jako elektrikář u jámy. „Když jsem skončil v hornictví, dělal jsem pro firmu, která sem vozila kožené zboží. Ta už neexistuje a já se osamostatnil,“ podotkl.

Na vlastní nohy se postavil také díky kontaktům, které si předtím poctivě budoval. „Udělat se pro sebe se dá i v této době. Je to samozřejmě o jednání s lidmi, třeba mít trochu image, nebát se mluvit,“ tvrdil„kožař“ provozující i vlastní eshop na www.vimer.cz. Netají se tím, že kvůli práci absolvoval i kurz rétoriky – tedy umění vyjadřovat se.

Na šachtu Merta nicméně vzpomíná rád. „Neměli jsme se tam špatně, každopádně nám pracovní starosti končily, když jsme přešli za bránu. Jak dělám sám na sebe, nyní před Vánoci je to prakticky od rána do večera. Osmihodinové šichty? Ráno vyrazím do Olomouce už před sedmou a končím v šest večer na hotelu v Bučovicích,“ dodal.