Nová šichta mu pomohla změnit život. Důlní zámečník se po odchodu ze šachty už čtyři roky věnuje klientům domova pro seniory

KARVINÁ – Před čtyřmi roky přišel o zaměstnání. Osmačtyřicetiletý, dnes už bývalý, zámečník Dolu ČSM Antonín Honsa podzemí šachty opustil v rámci útlumu těžby. Musel se rozhodnout, co dál, jak se postarat o svou rodinu – manželku, malého syna, tchyni a švagrovou s vážným zdravotním hendikepem. A také o svého neméně milovaného zlatého retrívra. Ti všichni žijí v bytě v činžovním domě v Karviné.

Co se vám v té době honilo hlavou?
Pochopitelně jsem prožíval chvíle obav o svou budoucnost. Ale přitom věřil, že uplatnění na trhu práce najdu. Mé myšlenky směřovaly k oboru, ve kterém bych se nejlépe uplatnil, který by mě bavil a naplňoval. V každém případě jsem si chtěl najít práci co nejdříve.

Jak jste se dozvěděl o programu Nová šichta? Proč jste se do něj přihlásil? Jak spolupráce s NŠ probíhala? V čem konkrétně Vám byla NŠ nápomocna?
Z vedení dolu mi bylo sděleno, že přímo na šachtě můžu získat základní informace a také poradenství o rekvalifikačních kurzech v programu Nová šichta. Do tohoto programu je zapojen úřad práce, který zprostředkovává rekvalifikační kurzy. Navštívil jsem kancelář Nové šichty, kde mi ochotně vysvětlili zásadní skutečnosti a nabídli seznam rekvalifikačních kurzů. Šlo to rychle. Už jsem k jistým profesím inklinoval a v seznamu mě zvláště zaujala jedna položka.

Nakonec jste upřednostnil práci v sociálních službách. Konkrétně v zařízení Nový domov pro seniory v karvinském Novém Městě. Proč jste se rozhodl právě tak?
Kurz pracovníka v sociálních službách jsem si vybral také proto, že v této činnosti už jsem měl z rodiny částečné zkušenosti. Starat se o méně soběstačné mi připadá přirozené a hlavně potřebné. Pak už jsem obdržel termín nástupu na kurz a následně jej úspěšně absolvoval. Součástí kurzu byla i praxe v některém ze sociálních zařízení. Jedno z nich, Nový domov, se nachází kousek od místa mého bývalého bydliště. Po osobní konzultaci jsem se rozhodl absolvovat praxi právě tam. V Novém domově mi pak nabídli pracovní místo, které jsem rád přijal. Pracuji tam dosud a nerad bych měnil.

Jak zvládáte tak odlišnou práci v domově seniorů v porovnání s tou zámečnickou v podzemí?
Je to velmi odlišná práce. Podobné na ní je fyzická náročnost. Ale jinak jde o zcela jinou disciplínu. Člověk na ni musí mít povahu. Je totiž pro mnohé značně psychicky vyčerpávající. V tomto směru jsem já v pohodě. Jen tak něco mě nerozhodí. Přitom působím na zvláštním oddělení, kde jsou nejzávažnější případy. Na druhou stranu, když pak vidíte pozitivní zpětnou vazbu třeba v tom, jak mě klienti srdečně vítají a zdraví, dávají najevo svou radost z toho, že mě vidí, jejich upřímné a vřelé úsměvy, tak to je pro mne nade vše.

Všeobecně se ví, že práce v sociálních službách nebývá tak dobře finančně hodnocená jako ta v těžebním průmyslu. Jak se s tímto faktem vyrovnáváte?
To je pravda, finanční hodnocení pracovníků v sociálních službách je podstatně nižší. Rodina se s tím musela srovnat, prostě se uskromnit. S manželkou to zvládáme a jsme spokojeni.

Neuvažoval jste někdy, že změníte svou současnou profesi a třeba se vrátíte k profesi zámečníka?
O návratu k mému bývalému zaměstnání jsem nikdy neuvažoval. S tím, co dělám, jsem spokojený. Současnou profesi v sociálních službách chci dělat co nejdéle, dokud to půjde.

Co byste doporučil těm, kteří letos odejdou z Dolu ČSM z organizačních důvodů a budou hledat nové pracovní uplatnění?
Hlavně jim doporučuji, aby po ukončení pracovního poměru na šachtě nepropadali stresu a depresi. Vždycky je z nějaké takové šlamastiky východisko. Je třeba myslet pozitivně. Navíc je tady program Nová šichta. Vřele doporučuji se na tuto kancelář obrátit. A těm, kdo jsou empatičtí a trpěliví, navrhuji, ať se nebojí práce v sociálních službách.

« Zpět